Proč Ramrod?
Royal Air Force během druhé světové války používala pro své operace kódové označení. Ty nejvýznamnější měly i svůj samostatný název, jako například Gomorrah. Ty každodenní (tehdejší piloti říkají všední) měly číslo a jeden ze standardizovaných názvů, podle typu operace. Naši stíhači se v řadách RAF zůčastnili celé řady akcí značených jako Circus, Crossbow, Ranger, Rhubarb, Rodeo a Ramrod, vždy doplněných pořadovým číslem.
Pro náš let jsme jako připomínku našich stíhačů zvolili právě Ramrod, který se používal pro denní útoky bombardérů, které doprovázel velký počet stíhačů.
Stručný souhrn toho co prožívali naši letci v RAF během dní, ve kterých proběhne náš let
1. červenec 1940
Po ukončení bojů na kontinentě a potom co francouzští politici podřídili své rozhodování těm německým, dorazili na území Velké Británie první českoslovenští letci. Tento den je pro nás významný proto, že v táboře Innsworth vznikla první československá letecká jednotka ve Velké Británii – Czechoslovak Air Force pod velením pplk. gšt. Vítězslava Rosíka.
29. červen 1941
Během cvičného letu se srazili dva letouny 312. československé stíhací squadrony. P/O Svatopluk Bachůrek nouzově přistál s poškozeným Hurricanem a F/Lt Tomáš Vybíral vyskočil a přistál na padáku. Československý příslušník 1. britské stíhací squadrony P/O Bohumil Horák, zahynul při nehodě svého Hurricanu.
30. červen 1941
Z neznámých příčin zmizel i se svým Hurricanem během letu nad Severním mořem Sgt. Ladislav Uher, který v té době sloužil v řadách 257. britské stíhací squadrony.
1. červenec 1941
Tuto noc 311. československá bombardovací squadrona zaútočila na francouzský přístav Brest. Všechny posádky odbombardovaly cíl a jedné z nich, pod velením P/O Václava Kordy, se povedl mistrovský kousek – přímý zásah těžkého křižníku Prinz Eugen. Naopak, smůlu si vybrala posádka bombardéru Wellington Sgt Oldřicha Helmy, který byl omylem sestřelen britským stíhačem, z šestičlené posádky bohužel nikdo nepřežil. Během dne se přesunula 313. československá stíhací squadrona, a to na základnu Leconfield. V tento den byl také k britské 68. noční stíhací squadroně přidělen první Čechoslovák, F/O Josef Kloboučník. Naši letci zde později dosáhli celé řady vítězství a v průběhu času byla polovina létající části této jednotky tvořena právě letci z okupovaného Československa.
29. červen 1942
Během výškového hlídkového letu se z technických důvodů zřítil Spitfire Mk. V 312. československé stíhací squadrony. Jeho pilot F/Lt. Antonín Liška přežil s těžkým zraněním.
30. červen 1942
Československé 310. a 312. stíhací squadrony se přesunuly ze základen Exeter a Harrrowbeer na základnu Redhill. Tento den byl také dokončen přesun 1429. československé operačně výcvikové letky ze základny East Wretham na základnu Woolfox Lodge. Tato letka připravovala posádky pro 311. československou bombardovací squadronu.
29. červen 1943
P/O Otto Smik, tehdy jako příslušník 222. britské stíhací squadrony, provedl útočnou operaci nad okupovanou Francií. Během útoků na pozemní cíle společně se svým číslem zničil lokomotivu a třicet vagónů, následně zaútočili střelbou na tovární budovy.
30. červen 1943
Odloučený detašmán britské 24. dopravní perutě, složený významně z československých letců, začal působit na strojích C 47 Dakota z alžírského letiště Blida.
1. červenec 1943
A/V/M Karel Janoušek KCB, inspektor československých letců RAF (a jejich nejvyšší velitel), zahájil pracovní a inspekční cestu po Kanadě, USA a Bahamských ostrovech, po základnách, kde svým výcvikem procházeli během druhé světové války českoslovenští letci.
29. červen 1944
Od spojeneckého vylodění v okupované Evropě 6. června byli naši letci stále v jednom kole. 311. československá bombardovací squadrona na svých Liberátorech bránila spolu s dalšími jednotkami Coastal Command přístupu německých ponorek a lodí do prostoru vylodění. Naši stíhači pak prožili první noc na kontinentě, kam se přesunuli předchozí den. Během celého dne vzlétali k útočným hlídkám a vzhledem k tomu, že německé letectvo si po tvrdém pouštění žilou v předchozích dnech lízalo rány, útočilo se výhradně na pozemní cíle. Odpoledne se pak stíhači vrátili zpět do Velké Británie. Kromě bojů však byl tento den pro naše letce také ve znamení ztrát. Právě při útoku na podporu pozemních jednotek spojenců byl flakem sestřelen Sgt. Jiří Bauer z řad 310. československé stíhací squadrony. Mnohem větší (na počet obětí) ztrátu však tento den přinesl 311. československé bombardovací squadroně, kdy po vzletu havaroval Liberátor F/O Františka Naxery. Z celé devítičlené posádky přežil pouze radiotelegrafista Sgt. František Bebenek.
30. červen 1944
Naši stíhači se ze základny v Tangmere nadále podíleli na bojích nad invazní frontou. Kromě standardních hlídek to byl doprovod těžkých bombardérů RAF, které v oblasti Villers – Bocage rozbombardovaly dvě německé pancéřové divize.
1. červenec 1944
Všechny tři československé stíhací squadrony byly definitivně vyňaty z řad jednotek operujících na kontinentě a byly zařazeny mezi jednotky, které se podílely na vzdušné obraně britských ostrovů. Přestože to pro naše letce znamenalo velkou frustraci, prtotože z jejich pohledu se nebudou moci účastnit na vyhánění nacistů z Evropy, byl to nezbytný krok. Naše jednotky totiž nebylo možné při předpokládaných těžkých ztrátách doplňovat personálem. Vzhledem k tomu, že počet vlastenců, kteří odmítli budovat sjednocenou Evropu a namísto toho zamířili do Velké Británie, aby s nacionálními socialisty aktivně bojovali, byl omezený, nezbylo našemu a britskému velení nic jiného, než zařazení našich jednotek ke službě, která byla také potřebná a důležitá, nicméně s předpokladem nižších ztrát.
29. červen 1945
K československým stíhacím squadronám RAF se vrátilo šest letců osvobozených z německého zajetí.
1. červen 1945
Při nehodě letounu DH Mosquito zahynul československý navigátor F/Lt. Vladimír Josef Sopuch. Stalo se tak na kanadském území během přeletu přes Atlantik, kdy se kvůli technické poruše posádka pokusila o nouzové přistání.